Vojtova metoda
Vojtova metoda je uznávaná fyzioterapeutická metoda používaná k léčbě pohybových poruch dětí i dospělých. Tuto techniku s úspěchem využíváme zejména v neurologii, traumatologii a ortopedii.
Vojtova metoda využívá existence globálních vrozených pohybových vzorů, které nazýváme reflexní lokomocí. Tyto vzory (reflexní plazení a reflexní otáčení) jsou vybavitelné u každého jedince v každém věku a disponují stejnými parametry jako pohyb člověka ve vertikále (lokomoce).
Při terapii Vojtovou metodou vybavujeme pomocí spoušťových zón a přesné výchozí polohy tyto vrozené vzory reflexní lokomoce. Díky tomu obohacujeme redukovanou nebo blokovanou hybnost pacienta (nabízíme mu ideální komponenty lidské lokomoce, které mu chybí), a tím mu usnadňujeme pohyb (lezení, chůze) i komunikaci. Terapií ovlivňujeme nejen hrubou motoriku (pohyb pacienta), ale i jemnou motoriku ruky a orofaciální oblast (svaly obličeje a mluvidel). V neposlední řadě má reflexní terapie pozitivní vliv i na vegetativní systém a psychiku pacienta.
Cíle a konkrétní způsob provedení terapie Vojtovou metodou stanovujeme individuálně podle stavu a charakteru pohybové poruchy a také věku pacienta.
Kojenecký věk
Zdravý kojenec se vyvíjí zcela spontánně. Automaticky používá vrozené pohybové vzory (úchop, otáčení, lezení, stoj a chůze) v závislosti na své motivaci a zralosti centrálního nervového systému (CNS).
V případě poškození CNS nebo pohybové soustavy může být spouštění těchto motorických vzorů blokované. Dítě se přesto snaží o kontakt, úchop, pohyb vpřed, ale použije sobě dostupné náhradní (neideální) pohybové vzory. Tyto neideální vzory se časem fixují.
Centrální nervový systém kojence je nezralý a zejména v prvních 2 letech života se intenzivně formuje. Nervové dráhy bývají zpočátku často jen zablokované, ale ne zcela strukturálně poškozené. Časně zahájenou terapií Vojtovou metodou je možné tyto dráhy uvolnit, zprůchodnit nebo vytvořit nová spojení v CNS. Tím umožnit kojenci normální motorický vývoj.
Dětský věk
I v dalším dětském věku (předškolní, školní věk, dospívání) dochází jak v CNS, tak v pohybovém systému k velkým funkčním i strukturálním změnám (růstové spurty, hormonální změny, puberta), které mohou ovlivňovat kvalitu motorických schopností či dovedností dítěte. Vojtova metoda i v tomto věku pozitivně působí na koordinaci pohybu, formování a růst pohybového systému, udržení dosaženého stavu a zmírňuje důsledky pohybového postižení na kostní a kloubní aparát.
Dospělí pacienti
Aktivací vzorů reflexní lokomoce nabízíme dospělým pacientům návrat k normální hybnosti (původním zdravým motorickým modelům), kterou ztratili v důsledku např. zranění, onemocnění a pod. U dospělých pacientů je cílem terapie odstranit bolest, obnovit či zvýšit výkon a zabránit sekundárnímu poškození tkání.
Vzory reflexní lokomoce využívané při Vojtově terapii
Jedná se o vrozené globální pohybové vzory, jejichž dílčí prvky jsou totožné s prvky lidské ontogeneze. Schopnost vybavit tyto vrozené vzory využíváme při léčbě Vojtovou metodou. Terapeuticky nazýváme jednotlivé polohy (modely) jako reflexní plazení, reflexní otáčení a 1. pozici.
Modely je nutné dobře zvolit a aplikovat, každému zcela individuálně a cíleně podle pohybové poruchy pacienta. Tomu musí předcházet podrobné kineziologické vyšetření, na základě kterého terapeut stanoví hlavní problém pacienta, navrhne terapeutický postup a přesně zacílí terapii.
Reflexní plazení
Reflexní plazení vychází z polohy na břiše, hlava je mírně rotovaná do jedné strany. Pohybový vzor vyvoláváme tlakem do spoušťových zón, kterých je 9. Zjednodušeně můžeme říci, že očekáváme vytvoření diagonální opory na lokti a patě se vzpřímením trupu, zbývající končetiny vykonávají krokové pohyby.
Reflexní plazení je možno aktivovat ve značné řadě variací s různou kombinací spoušťových zón. Fyzioterapeut vybírá takovou variantu, která cíleně ovlivní a ošetří pohybový problém pacienta.
Reflexní otáčení
Reflexní otáčení začíná v poloze na zádech a vede přes polohu na boku do lezení po čtyřech. V terapii využíváme polohu na zádech (1. fáze) nebo polohy na boku (2.– 4. fáze). Spoušťová zóna pro model reflexního otáčení se nazývá hrudní zónou, v poloze na boku jsou nejčastěji používány spoušťové body na lopatce, trupu a pánvi nebo dolních končetinách.
Reflexní otáčení je možné rovněž aktivovat v řadě variací, která umožňuje cíleně ošetřit hlavní pohybový problém pacienta.
1. pozice
1. pozice začíná v poloze na kolenou se špičkami přes okraj stolu, hlava je otočená k jedné straně. Tento model reflexní lokomoce je impulzem pro pohyb do vertikály. Pohybový vzor můžeme vybavit z 9 spoušťových zón.
V dětském věku zejména u:
- asymetrického vývoje a retardaci motorického vývoje
- centrálních koordinačních poruch (CKP)
- dětské mozkové obrny (DMO)
- periferních paréz horních a dolních končetin (např. paréza plexus brachialis, spina bifida a další)
- různých svalových onemocnění
- zakřivení a onemocnění páteře (např. skolióza) a jiných ortopedických vad
- u vrozených vývojových vad pohybového systému jako pomocná pohybová terapie ortopedické léčby (dysplázie kyčlí, luxace kyčlí, pes equinovarus)
- poruch a onemocnění v orofaciální oblasti (problémy žvýkací, polykací)
- poruch dechových funkcí
- vertebrogenních poruch (po výhřezu ploténky, při omezení hybnosti páteře a kloubů, při bolesti páteře a kloubů)
- úrazech pohybového systému
- cévních mozkových příhod (CMP) s hemiparetickým či jiným postižením
- DMO
- roztroušené sklerózy
- míšní léze
- periferních paréz horních i dolních končetin
- svalových onemocnění
V případě nejasností a dotazů na možné indikace kontaktujte prosím přímo naše terapeuty.
Vojtovu metodu nelze použít v případě:
- akutních onemocnění (zánětlivá či horečnatá, při teplotě nad 38°C)
- akutního vodnatého průjmu a intenzivního zvracení
- 2-7 dní po očkování (podle typu očkování a reakce na něj)
- těhotenství
- některých vzácných onemocnění (osteogenesis imperfekta)
- některých vážných onemocnění srdce a svalů
V případě nejasností a dotazů na možné kontraindikace kontaktujte prosím svého terapeuta.
Profesor MUDr. Václav Vojta, byl českým neurologem, který se významně zasloužil o rozvoj dětské neurologie, především v oblasti včasné diagnostiky motorické poruchy v kojeneckém věku.
Prof. MUDr. Václav Vojta je objevitelem vzorů reflexní lokomoce. Jejich terapeutické využití nazýváme Vojtovou metodou.
Vojtova metoda se s úspěchem používá k léčbě různých pohybových poruch v dětském i dospělém věku, především pak při léčbě dětské mozkové obrny.
Životopis prof. V. Vojty
Prof. MUDr. Václav Vojta se narodil 12.7.1917 v Mokrosukách na Klatovsku. V roce 1947 dokončil studium na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Specializoval se na obor neurologie a poté dětské neurologie.
Od roku 1948 byl asistentem profesora K. Hennera (ak. Prof. MUDr. Karel Henner – zakladatel české neurologické školy) na neurologické klinice VFN v Praze.
Od roku 1954 působil jako konziliář v dětské léčebně DMO v Železnici u Jičína.
Od roku 1956 vedl oddělení dětské neurologie na 4. neurologické klinice LF UK v Praze.
1961 – 1968 byl ordinářem dětské neurologie na Fakultní poliklinice na Karlově náměstí v Praze.
Intenzivně se věnoval vývojové kineziologii (zákonitostem a souvislostem v motorickém vývoji kojenců a dětí) a systematicky pracoval na problematice včasného podchycení ohrožení motorického vývoje.
Prof. Václav Vojta je objevitelem vzorů reflexní lokomoce
V 50.-70. letech minulého století pozoroval při léčebné manipulaci s dětmi s DMO existenci určitých koordinovaných pohybových vzorů na trupu i končetinách. Tyto pohybové vzory vznikaly při cíleném dráždění dítěte v určité poloze, objevovaly se nevědomě a opakovaně. Obsahovaly fragmenty lokomoce — pohybu vpřed. Opakovaná aktivací těchto koordinovaných pohybových vzorů dosáhl u dětí s DMO výrazných změn. Zlepšily se jim primárně řečové funkce, později mohly jistěji stát a chodit. Tyto pohybové vzory nazval profesor Vojta tzv. reflexní lokomocí (reflexní, nevědomý pohyb vpřed).
Léčebné využití těchto reflexních vzorů vešlo do povědomí veřejnosti jako Vojtova metoda.
1968 emigroval do Německa do Kolína nad Rýnem, kde pracoval jako vědecký pracovním na ortopedické klinice u profesora Imhäusera. Zde mu bylo umožněno systematicky pracovat na vývojové kineziologii i vlastním diagnostickém systému. Od roku 1975 byl vedoucím lékařem rehabilitačního oddělení u profesora Hellbrüggeho v Dětském centru v Mnichově. Zde dále rozvíjel diagnostický i terapeutický systém reflexní lokomoce a pořádal výukové programy pro lékaře a fyzioterapeuty. V roce 1984 založil Vojtovu společnost s cílem prosazování a šíření lokomočního principu v diagnostice a terapii nejen v Německu, ale i na mezinárodní úrovni. Cílem bylo rovněž vzdělávání fyzioterapeutů a lékařů. V roce 1995 založil Mezinárodní Vojtovu společnost se sídlem v Mnichově a také ukončil aktivní lékařskou službu. Až do konce svého života však zůstal aktivním a podílel se na výuce a dalším šíření Vojtovy metody. Profesor Vojta zemřel 12. 9. 2000 v Mnichově.
Vyznamenání profesora V. Vojty
1974 byl profesor Vojta vyznamenán Cenou Heinricha Heineho (nejvyšší vyznamenání Německé ortopedické společnosti – Deutsche Gesellschaft für Orthopedie)
1979 mu propůjčil spolek Aktion Sonnenschein medaili „Společně růst“ („Miteinander wachsen“)
1983 obdržel cenu Ernsta von Bergmanna za rozšiřující vzdělávání lékařů od Spolkové lékařské komory
1990 obdržel von Pfaundlerovu medaili od Profesního svazu dětských lékařů za vzdělávání dětských lékařů
Profesor Vojta byl nositelem Spolkového kříže za zásluhy
Vysoká vyznamenání mu byla propůjčena v Japonsku a Jižní Koreji
1994 Collegium Catholicum Medicinae v Soulu (Jižní Korea) ho jmenovalo hostujícím profesorem
1996 byl habilitován a jmenován emeritním profesorem neurologie a dětské neurologie LF UK v Praze
2000 in memoriam obdržel od prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy
Publikační činnost profesora V. Vojty
Během svého života publikoval více než 100 vědeckých prací.
Jeho kniha „Mozkové hybné poruchy v kojeneckém věku“ byla přeložena do mnoha jazyků.
V roce 1992 vyšla poprvé kniha Vojtův princip, která byla přeložena do mnoha světových jazyků.
